Chci překonávat sám sebe

Kochánky – Viktora jsme potkali při jeho cestě za rekordem. Osmnáct dní šel pěšky od nejzápadnějšího bodu naší země až na ten nejvýchodnější. Sám, s batohem na zádech a cílem před sebou šel cestou necestou, v dešti i v parnu. Měl chvíle, kdy se už chtěl vzdát, ale vždy se po cestě našel někdo, kdo ho povzbudil a vlil mu do žil novou energii…

Musím říci, že tě tak trochu nechápu- den před pochodem jsi běžel pro mě šílený závod Spartan race, který i poměrně slušně trénovaného člověka na pár dní vyřídí, ty jsi hned druhý den vyrazil na cestu dlouhou téměř 700 km a dnes když spolu mluvíme, tak sis jen tak zaběhl ještě závod v Říčanech.Neříkej, že nejsi vyčerpaný? Kde bereš tu sílu?

Fyzicky vyčerpaný samozřejmě jsem, člověk se při takovýchto sportech (akcích) neustále pohybuje na hranici zranění a maximálního fyzického vytížení. Je občas potřeba dopřát tělu regeneraci ale ani s ní se to nesmí přehánět. Člověk lehce zlenivý a přestane mít potřebu sám sebe dále rozvíjet. Po psychické stránce je ale proběhnutí nebo dosažení cíle něco naprosto úžasného a slovy se to vlastně nedá ani popsat. Zde nacházím sílu. Rád překonávám sám sebe. Před dvěma lety jsem si nedokázal ani představit že uběhnu víc jak 2-3 km a najednou uběhnu 24 km v terénu (Říčanská výzva) a přemýšlím nad tím co poběžím příště. Přejdu Českou republiku a plánuji už další přechod..

Jakým sportům se věnuješ?
Profesionálně se vlastně nevěnuji žádnému sportu. Začal jsem hodně běhat a účastním se různých běžeckých závodů. Rád si ale rekreačně zahraji florbal nebo zajezdím na kole. Často si chodím zacvičit s vlastní váhou těla. Momentálně se přes zimu chci věnovat plavání a v příštím roce zkusit triatlon.

Pojďme se ale vrátit k samotnému přechodu přes ČR. Kdy a proč jsi se rozhodl jít?

V polovině července přišel můj nevlastní otec s tím jestli bych nezvládl obejít svět, což pravděpodobně myslel jako vtip. Trochu jsme se nad tím ale zamysleli, počítali kolik je to kilometrů, za jak dlouho se to dá ujít,.. Říkal jsem si jestli jsem vlastně schopný jít víc jak 3 dny v kuse. Napadlo mě tedy že ke konci prázdnin po závodě Spartan race beast zkusím přejít naši vlast. Důvod mého přechodu byl především zjistit si jestli jsem schopný to dokázat, případně sáhnout si na své dno a tím pádem překonat sám sebe.

Jak dlouho jsi se na cestu připravoval?
Necelý měsíc, což je na takovou akci velmi málo. Nic jsem pořádně neměl otestováné a modlil jsem se aby mě GPS lokátor a mobil nezklamal. Vybavení od sponzorů jsem dostal v posledním týdnu, takže na odzkoušení nebylo moc času. Říkal jsem si že to aspoň bude větší dobrodružství.

Který moment byl pro tebe při cestě nejhorší?
Rozhodně druhý a třetí den. Fyzická únava byla velká a po psychické stránce jsem na tom byl taky velmi zle.. Druhý den odpoledne mi do toho začalo pršet a to na náladě taky nepřidá. Každou chvilkou jsem vyhlížel Loket kde jsem měl přenocovat. Třetí den jsem po probuzení došel do Karlových Varů kde jsem si trochu zašel když jsem hledal bankomat. Po cestě z Varů před obcí Březová jsem byl na dně. Přemýšlel jsem že to vzdám a pojedu domů. Dorazil jsem do Březové do mistní hospůdky kde mi obsluha dokázala dát tak neuvěřitelný impulz (obrovské nadšení), že už jsem to vzdát prostě nemohl. Postupem času mě podporovalo stále více lidí jak z Kochánek a okolí tak i místní které jsem poznával po cestě. Už jen kvůli nim jsem to nemohl vzdát. Poté přišlo ještě pár chvílí kdy to nebylo lehké ale proti těmto dnům byly naprosto zanedbatelné.

A na jaký zážitek naopak nejraději vzpomínáš?
Je mnoho zážitků na které rád vzpomínám ale asi nejraději vzpomínám na setkání s rodinou a přáteli po cestě. Na 15-ti kilometrový úsek který se mnou šla mamka a bratr. Na společné cvičení s komunitami Seberevolta workout a samozřejmě na cíl kde mě velmi překvapila rodina a přátelé, kteří tam na mě čekali. Ještě mě taky velmi potěšil komentář od mého bratra: „Byl to super den i když jsem byl celkem vyřízený, ale bratr naprosto v pohodě a to jde už přes 200 km a já asi tak 20 km. Má u mě veliký obdiv a taky si myslím, že je to blázen! Byla pocta jít s ním kousek cesty popovídat si a hlavně ho povzbudit a věřím, že se do cíle dostane i kdyby se tam měl doplazit! Držím palce a šťastnou cestu brácha! “

V cíli na tebe čekala rodina. Jaké to bylo, když jsi je po 18 dnech uviděl? Nebáli se o tebe?
Velmi mě to potěšilo. Bylo to naprosto úžasné. Samou radostí jsem i přešel kámen s destičkou „nejvýchodnější bod ČR“. S rodinou jsem se 2x cestou setkal, takže to nebylo tak hrozné, jen malou sestřičku jsem viděl po 18 dnech. Byl jsem velmi rád že tam byla. Radostně jsme se přivítali a já se s nimi mohl konečně podělit o zážitky a nemusel jsem se nikam hnát. Strach o mě asi nejspíše měli ale to má podle mě každý rodič o své dítě.

Původní plán byl ujít cca 620 km, ty jsi však ušel téměř 700 km, to je pěkná zacházka. Kde se ti to podařilo nabrat?
No někdy jsem trochu zabloudil. Občas jsem na doporučení místních nebo přátel navštívil některá místa které jsem měl lehce mimo svojí trasu (do 5 km) a když se to všechno sečte tak najednou člověk zjistí že nachodil cca o 60-70 km více.

Kdyby jsi šel teď znovu, přichystal by jsi se stejně?
Určitě ne. Nasbíral jsem spousty zkušeností, které doufám uplatním v dalších podobných akcích. V rámci možností si ale myslím že jsem na tuto akci byl dobře vybaven jak sponzory : Doldy, Ecotronic, Pinguin, Finish tak vybavením od rodiny a přátel.

Plánuješ další akce, nebo se teď budeš spíš věnovat škole a maturitě?
Momentálně se chci především věnovat škole a úspěšně odmaturovat. Do konce roku mám ještě v plánu pár běžeckých závodů a začít trénovat do příštího jara na triatlon. Příští rok mám v plánu další podobnou cestu.. Rozhodl jsem se založit vlastní stránky  www.viktorcavos.cz kde budu informovat o mých dalších cílech a plánech.

středočech.net