První dny v novém prostředí, více než 1200 kilometrů od svého původního domova v anglickém Exmooru, má za sebou skupina čtrnácti divokých koní. Klisny si zvykají na středoevropské podmínky v aklimatizační ohradě ve středočeských Milovicích. „Zdá se, že se koně cítí v novém prostředí bezpečně, odpočívají vleže a využívají celý prostor ohrady, nikoli jen prostřední, relativně izolovanou část. Naučili se pít z napáječky, i když nepohrdnou ani vodou z všudypřítomných kaluží, občas zavítají i do přístřešku se senem,“ popisuje první kontakty koní s novým prostředím Martina Komárková z Výzkumného ústavu živočišné výroby v Uhříněvsi.

Ta vede v lokalitě etologický výzkum, soustředěný zejména na sociální vazby mezi jednotlivci a jejich personalitu a kognitivní schopnosti, na kterém se podílejí také vědci z pražské Univerzity Karlovy a z Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Koně si od výzkumníků udržují odstup. „Chceme, aby tomu tak bylo i nadále a koně si zachovali svou původní divokost. Je nutné zdůraznit, že jsou velice zvědaví a každý nový předmět ve svém okolí dříve či později prozkoumají,“ vysvětluje Martina Komárková. Také proto byly na výběh umístěny informační tabule, které mají za cíl zabránit ohrožení zdraví klisen krmením či odhazováním odpadků přes plot.

Vědci velice pečlivě sledují, jak se vyvíjejí vztahy uvnitř skupiny hned po jejím příjezdu do Milovic. „Krátce poté co klisny opustily kamion, ochutnávaly první sousta mrazem spálené trávy a dokazovaly, že nejsou vybíravé. Naplnily tak očekávání, které jsme do nich vkládali, tedy že budou spásat i velmi nekvalitní porosty. Ač se navzájem znaly jen z poloviny, dodržovaly heslo „V jednotě je síla“ a pásly se pospolu,“ líčí Martina Komárková první chvíle skupiny koní v Milovicích.

O dva dny později už se situace proměnila. „V rámci Milovického stáda můžeme rozlišit dvě skupinky koní, které se většinu času pasou odděleně. Obě totiž pocházejí z různých míst Británie a dohromady se potkaly až v Čechách. Poté co pominul prvotní strach z neznámého prostředí, klisny se vrátily k rozdělení, na něž byly zvyklé. Mezistádně se teprve oťukávají, občas lze zahlédnout kopytní souboje či vyceněné zuby, ale aklimatizační ohrada je dostatečně velká aby koním dala prostor pro vzájemné poznávání a umožnila slabším včasný ústup, ke zraněním tedy nedochází,“ vykresluje Martina Komárková vzájemné vztahy ve skupině.

Podle jejích slov žijí koně v takzvaných harémech, kdy si hřebec, který do Milovic přijede na jaře, opečovává své stádo klisen s hříbaty. Když takové uskupení vzniká, tedy hřebec k sobě přiláká prvních několik klisen, vytvoří si řád, kde každý člen stáda získá svoji pozici. A to na základě mnoha různých faktorů jako je bojovnost, zkušenost, věk, kondice a podobně. Jeho pozice ve stádě je pak poměrně stálá. „Každý nově příchozí se musí utkat se stávajícími členy stáda, aby se nakonec zařadil na své místo v hierarchii. Díky tomuto pořádku koně neplýtvají silami na vzájemné půtky a mohou se soustředit na přežití,“ popisuje Martina Komárková a pokračuje: „Milovické klisny jsou teprve v počátečním stadiu budování nových vztahů. Očekáváme, že během několika týdnů se pozice jednotlivých koní v nově vzniklém stádě upevní a počet agresivních interakcí klesne na minimum, tak jako se to děje v přírodě.“

Koně totiž patří mezi zvířata s dobrou pamětí, která si udržují dlouhodobé sociální vazby včetně přátelských. Při delším pozorování milovických koní si lze všimnout, že některé klisny jsou si bližší než jiné, společně tráví většinu času, ať už pastvou nebo při odpočinku.

Na péči o divoké koně může přispět také veřejnost zasláním dárcovské zprávy ve tvaru DMS KRAJINA na číslo 87 777. Cena dárcovské zprávy je 30 korun, na péči o koně jde 28,50 korun. Dárcovské SMS zastřešuje Fórum dárců. Projekt záchrany ohrožených druhů motýlů a dalších vzácných druhů v Milovicích s pomocí pastvy divokých koní podpořil Operační program Životní prostředí, Středočeský kraj, společnost Net4Gas, rodina Orlických i veřejnost. Na projektu spolupracují také odborníci z Biologického centra Akademie věd ČR a Ústavu biologie obratlovců Akademie věd ČR.

Foto: Jaroslav Vogeltanz

www.ceska-krajina.cz

Středočech.net