Do klece jsem nešel prohrát

Nymburský bojovník Michal Kotalík nastoupil v SaSaZu na GCF 30 do svého prvního profesionálního zápasu, kde se střetl s Michalem Bílkem. Michal trénuje v Junior MMA Nymburk teprve rok, ale i to stačilo, aby zápas se svým zkušenějším soupeřem ukončil hned v prvním kole.

Jak dlouho se věnuješ bojovým sportům?

Bojové sporty dělám asi čtyři roky. Začínal jsem boxem, chvilku jsem boxoval v Poděbradech, pak u Jindry Šindeláře v Brandýse nad Labem v Armádním Box Clubu, kde jsem si i zkusil pár amatérských zápasů. Koncem roku 2013 jsem začal trénovat v Junior MMA Nymburk kde jsem zůstal, našel jsem tam vše, co jsem hledal.

To je poměrně daleko na dojíždění – Brandýs, Poděbrady, Nymburk. Kde ty bydlíš?

Bydlím na vesnici, no je to spíš taková osada – Zábrdovice blízko Křince asi 15 km od Nymburka. Na tréninky jsem jezdil s kamarádem z Nymburka, který měl auto, takže se to dalo zvládat. Jezdil jsem tam rovnou ze školy. A bojovým sportům jsem se tak nějak věnovat musel, protože fotbal, kterým Křinec žije, mi absolutně nejde

Takže vlastně nebyla jiná volba?

Ale jo, mohl jsem taky sedět doma na gauči a koukat na televizi, ale to jsem nechtěl. A tohle mě vždycky lákalo.

Takže jsi se teprve po roce tréninku postavil přímo do klece na GCF 30…

Je to tak, nabralo to obrátky hrozně rychle, až jsem se divil. Kdyby mi někdo před měsícem řekl, že mě bude komentovat Viktor Pešta a ještě ke všemu kladně, tak se mu vysměju. Ale tady bych chtěl vyzdvihnout svého trenéra Jirku Němečka, který mě připravoval po všech stránkách, Lukáše Dítěte taky jednoho z trenérů JMN a Tomáše Pelešku, který mi vlastně tenhle zápas umožnil a dohodnul a pak samosebou Hášu, který mě do téhle krásné akce přijal.

Jak jsi se cítil před zápasem a když jsi vstupoval do klece? Byl jsi nervózní?

Nervózní jsem byl první týden, když jsem se dozvěděl, že na tuhle akci nastoupím a to až tak, že se mi dokonce potili dlaně při pomyšlení na to. Ale odstupem času i díky svému kamarádovi a psychickému mentorovi Martinovi Fabiánovi, který mě z toho vždy umí dostat, jsem vše zvládal a nervozita přišla už jen před zápasem, dokud jsem nebyl převlečenej a zatejpovanej. Když jsem pak vstupuval do klece, měl jsem jasno. Nejdu tam prohrát a celý okamžik jsem si užíval maximálně. Byl to úžasný pocit vidět se na tom velkém platně a tak..

Kdy jsi se o zápasů dozvěděl?

Nevím teď přesně datum, ale bylo to pár dní po turnaji Maxima liga. Takže cca ten měsíc a kousek před GCF.

Sledoval jsi před tím svého soupeře? Četl jsi si ho?

Čekal jsem tuhle otázku. No… můj soupeř…koukl jsem se na něj na YouTube a popravdě mě ohromil svými schopnostmi a respektoval jsem ho. Pak se vůči mě na společném vážení choval velice arogantně. Nepozdravit a ignorovat podání ruky, ve mně vyvolalo vážně negativní stránku, kterou jsem se snažil promítnout do zápasu. Takové chování mě zamrzelo. Vzhledem k tomu, že jsem ho bral jako profesionála.

Takže jsi ho šel potrestat?

Svým způsobem určitě.

No a jaké byly pocit po vítězství?

Zadostiučinění..rozhodně. Dal jsem to trenérovi i klukům od nás. Jako poděkování za to, co pro mě dělají. I pro mě to byl nesmírný úspěch, na který budu vzpomínat. Ovšem neusnout na vavřínech Jede se dál!

No a co tě teď čeká dal?

S největší pravděpodobností opět Maxima liga. Ale tam je trochu otazník. Kvůli GCF 30 jsem přecházel chřipku a teď ji doléčím. Takže je otázka, kdy budu 100% fit. Nechci v žádném případě podcenit přípravu.

Ty ještě studuješ?

Zatím studuju nástavbu v Kolíně. Příležitostně brigádničím.

Jak zvládáš kombinaci studia, práce a tréninku?

Práce je opravdu nárazová, takže to je v pohodě. Nicméně trénink a škola je docela problém. Vzhledem k tomu, že nejsem přímo ani z jednoho, ani druhého města. Musím mít auto a to teď bohužel nemám. Tak to musím co nejdřív vyřešit.

Středočech.net