Hodináři Engelbrechtové proslavili Beroun ve světě

V našich dějinách nefiguruje mnohovenkovských hodinářů, kteří by umělecko-řemeslným řešením a technologickým zpracováním svých přístrojů byli známí daleko za hranicemi svého regionu tak, jako Johann a Anton Engelbrechtové z Berouna. Muzeum Českého krasu na 20. leden chystá přednášku o těchto významných osobnostech

.
Byli velice všestranní řemeslníci, a tak je dnes možné objevovat na zdech klášterů, zámků a usedlostí jejich sluneční hodiny vertikální, ale i v hloubi muzejních depozitářů sluneční hodiny přenosné. Díky širokému zájmu badatelů se můžeme již přes dvě století setkávat s dalšími, překvapivými poznatky o této dvojici. Je až s podivem, že donedávna patřili v našem městě, které proslavili téměř po celém světě, k opomíjeným osobnostem. Přednáška Patrika Pařízka přiblíží osobnosti evropského významu na podkladě dochovaných archivních materiálů, existujících i zaniklých příkladů slunečních hodin z tuzemských i zahraničních sbírek a unikátně zachovalého manuálu k jejich slunečním hodinám. Přednáška v neposlední řadě upozorní na některé omyly, se kterými se mohou badatelé i v nové literatuře setkat.
Historii rodiny Engelbrechtů je možné sledovat od poslední čtvrtiny 18. století, kdy v Berouně mezi sedmiletou válkou a válkou o dědictví bavorské, sídlila část vojenského pluku Karla hr. Callenberga. Johann Engelbrecht býval v tomto pluku hobojistou a vystoupil z něj roku 1773. Později se seznámil s Josefem Steplingem, ředitelem hvězdárny v Klementinu a Antonínem Strnadem, s kterými navázal spolupráci. Oba pro něj pravděpodobně navrhovali číselníky a pomáhali mu s astronomickým měřením pro konstrukci slunečních hodin na pevných stanovištích. Po smrti J. Engelbrechta převzal hodinářskou dílnu jeho nejstarší syn Anton a dle dochovaných exemplářů sl. hodin setrval u tradičních konstrukcí. V letech 1808–1814 se přestěhoval do Mělníka, kde roku 1831 zemřel. Patrik Pařízek