Mandrage: S tou naší popularitou to není zas tak velký

Na Votvíráku se to bude skvělými kapelami jen hemžit a my vám některé z nich budeme postupně představovat. Jako první jsme si vybrali kapelu Mandrage, kterou tvoří Vít Starý (zpěv); Pepa Bolan (kytara); Michal Faitl (baskytara); Matyáš Vorda (bicí) a František Bořík (klávesy). Každé dva roky dávka nových hitů. Co album, to úspěch. To jsou Mandrage v posledních 6 letech. Nejnovější album Siluety to jen potvrzuje a kapela vyfukuje před nosem hudební ocenění takovým suverénům, jako jsou Kryštof nebo Chinaski. Jak úspěch změnil partu mladíků z Plzně, jsme s nimi probrali před koncertem v jejich šatně.

Mandrage fungují už od roku 2001, ale zásadní zlom nastal až v roce 2009 s albem Hledá se žena. Od té doby nabrala kapela raketovou rychlost a z komára se stal velbloud. Vzpomenete si, jaké to bylo, když jste se poprvé slyšeli v rádiu?

Samozřejmě, v té době to byla pro nás všechny událost. Když jsme dostali echo, že nám nasadili píseň do rádia, měli jsme ho neustále naladěné a čekali, kdy to přijde. A když to přišlo, byl to tenkrát dobrý pocit. A je to dobrý pocit i dnes.

Jak se s vaší zvyšující se popularitou vyrovnávalo vaše okolí, přátelé a rodina? Vydrželi vaše vztahy, nebo všechno semlel showbyznys?

Myslíme, že všechno je v pořádku. Ono to s tou naší popularitou není zase až tak velký. Myslíme, že i když leckdo zná kapelu Mandrage a spousta lidí zná i naše písničky, jednotliví členové naštěstí zase tak extrémně populární nejsou. Nebo ty si snad vybavíš trumpetistu od Kryštof, basáka od Chinaski nebo klávesistu od Beyoncé? Takže se máme s rodinami fajn, díky za optání.

Cítíte se jako hvězdy? Máte pocit, že jste změnili vnímání vůči svému okolí?

Nic takového nás zatím nepotkalo. My jsme tomuhle opravdu celkem vzdálený. Možná je to i tím, že nežijeme v Praze, ale v Plzni, kam nedosáhne bulvár a podobný všemožný nesmysly. Žijeme si tu pořád na tom našem maloměstě, stále s těma samýma lidma, chodíme do toho stejného baru, kam se v Plzni chodit dá, a v pátek si občas odjedeme na festival zaexhibovat před dav. Vždycky se ale zase vrátíme domů pod plzeňskou věž, kde pro hvězdy není místo.

Kapela Mandrage během posledních pár let hodně získala. Je ale něco, co jste díky popularitě ztratili a litujete toho?

Na to se vážou odpovědi už v předchozích otázkách. Nic takového se zatím opravdu nestalo.

Podle slov vašeho manažera se z některých vašich fanoušků stávají antifanoušci a to jen proto, že jsou vaše hity nedílnou součástí snad všech rádií. Setkali jste se s tím, že si fanoušci stěžují, že je „přemandragováno“, i vy?

Že je přemandragováno, ani ne, to našim fanouškům opravdu nevadí. Ale spíš je problém s těmi, kteří si oblíbili naši první desku a nechtějí se smířit s tím, že jsme se naučili trochu hrát a skládat hudbu i texty. Oblíbili si nás v době, kdy jsme měli některé texty skutečně trochu přihlouplé, a píšou nám, že dřív byly ty texty super a teď stojí za prd, což je pro nás spíš legrační názor.

Každé dva roky vydáváte novou desku, na které se vždy najde několik hitů. Album Siluety není výjimkou. Jakou píseň z tohoto alba máte nejraději a proč?

Určitě se všichni shodneme na titulní skladbě Siluety a také Úhel pohledu je píseň, kterou máme rádi, protože jsme si nikdy nemysleli, že bychom mohli vytvořit něco takového.

A jakou píseň naopak už nemůžete ani cítit, protože ji musíte hrát stále dokola a ještě ji slyšíte z éteru po celé ČR?

Jestli čekáš, že řekneme Šrouby a matice, tak to určitě ne. To je píseň, která sice není pravým zrcadlem kapely, ale máme ji rádi spíš jako takový milník. Písně, které moc nemusíme, samozřejmě existují, ale neradi je haníme, protože je to určitá naše minulost. Kdybychom měli neustále přemýšlet nad tím, co se nám bude nebo nebude líbit za 10 let, tak bychom nikdy nic nesložili.

Za rok 2013 jste získali ocenění v kategorii Kapela roku jak na TV Óčko, tak na Žebříku, a nominace máte i na Andělech. Jaký je podle vás mezi těmito anketami a cenami rozdíl? Která je pro vás TOP a které si nejvíce vážíte?

Cen si vážíme úplně všech, každá má nějaký svůj význam a smysl. Rozdíl je v tom, že Óčko a Žebřík nejsou ceny, ale spíš ankety. Prostě se někdo zeptá lidí, kterou kapelu mají nejradši, a oni řeknou třeba zrovna Mandrage. A je super, že letos řeklo jméno naší kapely tolik lidí. Je to obrovský uznání od posluchačů a vážíme si toho opravdu moc. Andělé jsou zase ty „opravdický“ ceny, který udílí nějaká obsáhlá odborná porota, jež si sedne, v klidu si všechno poslechne a pak sdělí verdikt, který by měl mít nějakou váhu. Pokud naši kapelu ocení i tentokrát, určitě si toho budeme vážit.

Je nějaká meta, na kterou jste ještě nedosáhli a máte na ni zálusk?

Rádi bychom to všechno přežili ve zdraví. Budeme rádi, když budou Mandrage hrát ještě třeba za deset let a budou točit dobrý desky a dělat dobrý koncerty.

Jste uprostřed Siluety tour. S koncertní scénou si vždy dáváte záležet. Co čeká návštěvníky tentokrát?

No, je to tak veliký, že se nám z toho ještě nepřestala točit hlava. Všude něco svítí, něco kouří, něco lítá. Pódium se staví třeba 6 hodin, než tam navezeme nástroje a zvuk. Je strašně zvláštní, že se nám to většinou podaří postavit a zapojit tak, že všechno funguje. Stavte se na koncertě a uvidíte.

Pozvali jste si na své turné nějakou kapelu, nebo je to čistě váš večírek? Máte vůbec potřebu pomáhat mladším kapelám?

Moravskou půlku turné s námi jedou havířovští Nebe, českou potom pražští Evelynne. Obě dvě kapely si pozornost určitě zaslouží, jsou to super lidi a super muzikanti. A nám je velkou ctí, že můžeme stát na počátku jejich cesty nahoru. Držíme palce, kluci!

Zajdete si soukromě někdy na koncert nějaké české kapely, nebo vám stačí potkat se s ní na festivalu a dost? Jaká je pro vás tuzemská kapela roku 2013?

Rádi se zajdeme někam odreagovat s pocitem, že tam nemusíme hrát my, ale někdo jiný. Každý má své oblíbence asi trochu jinde, ale snad se všichni shodneme na Lence Dusilové a její baromantické kapele nebo na Sunshine.

Na závěr máte možnost něco vzkázat všem fanouškům hlasujícím do Slavíka, Žebříku či Óčka nebo akademikům na Andělech. Co to bude?

Ať si šetří energii a peníze za esemesky hlavně pro sebe a své rodiny, ať raději poslouchají co nejvíc muziky, ať se za ní pídí, ať chodí na koncerty a podporují muziku a ať nevzdávají boj s tupostí a naučí se život vychutnávat pěkně po fajnšmekrovsku.

Kde můžete ještě Mandrage vidět?