Proč zrovna já? Představujeme projekt pomáhající obětem trestných činů.

Kraj – Jak funguje projekt, který pomáhá obětem trestných činů? Přinášíme vám rozhovor s PhDr. Evou Filipovou z Probační a mediační služby ČR. Tato služba ČR představuje novou instituci na poli trestní politiky, vychází ze součinnosti dvou profesí – sociální práce a práva, zejména trestního. Od roku 2012 pomohli bezmála čtyřem tisícům lidí.

Jednání s vedoucí Územního odboru Policie ČR, plk. JUDr. Blankou Matějů (uprostřed), vlevo je vedoucí střediska PMS V Kutné Hoře, Mgr. Jana Komárková a PhDr. Eva Filipová vpravo.

Paní Filipová, máte představu, jaké procento obětí se na vás obrací? Je to spíš většina nebo menšina?

V rámci projektu na pomoc obětem „Proč zrovna já?“ zpracováváme statistiku, a tak máme poměrně přesnou představu, jací lidé se na nás obrací. V rámci projektu využilo služeb poraden od roku 2012 celkově 3 756 osob a proběhlo 7325 konzultací, což mj. ukazuje i na to, že poradny nepracují s klienty jednorázově, ale jedná se opravdu o dlouhodobou spolupráci, s více konzultacemi. Z 62 % se jedná o ženy, ze třetiny se jedná o oběti majetkové kriminality a ze čtvrtiny kriminality násilné.  V polovině případů klienti žádají právní informace, ve čtvrtině případů potřebují psychosociální podporu a v menší míře i informace vztahující se k odškodnění.

Projekt nese název Proč zrovna já. Bezpochyby si každá oběť pokládá přesně tuhle otázku. Jak těžké je pro vás najít odpověď, když se vás klienti takto zeptají? Existuje nějaká univerzální odpověď?

Univerzální odpověď na tuto otázku neexistuje, neboť spáchaný trestný čin vždy zanechává specifické následky, stejně tak je vždy individuální prožívání oběti a její potřeby. S každým klientem se tak snažíme jednat maximálně individuálně v kontextu jeho potřeb, ba dokonce reagujeme i na to, že potřeby obětí se během konzultací mění – rozdílnou péči potřebuje například klient, který se před 2 dny stal obětí brutálního loupežného přepadení, v porovnání s klientkou, které bývalý manžel již rok neplatí výživné.
Mnoho lidí není schopno se o svém zážitku později vůbec bavit s blízkými, natož s cizí osobou. Jak je těžké spolupracovat s obětmi, které za vámi přijdou? Předpokládám, že tíha spolupráce se odvíjí také od druhu deliktu, který na nich byl spáchán, že?

To, že oběť nechce o způsobeném traumatu ihned hovořit, se stává relativně často, nicméně poradci pro oběti mají v této oblasti dlouholetou zkušenost a jsou skutečnými odborníky, takže znají postupy, jak navodit důvěru, aby se klient takto „otevřel“, a jak s klienty pracovat po celou dobu péče.

Ostatně, to že klient přijde do poradny, de facto do jisté míry svědčí o tom, že chce o svém traumatu hovořit. Snažíme se však skrze prezentaci projektu zdůrazňovat, že oběti nemusí opravdu pociťovat strach či stud se na nás obrátit, což by vám i řada našich klientů potvrdila.

Jak jsem řekla, ke každému klientovi přistupujeme maximálně individuálně, abychom poskytli pomoc tzv. „ušitou na míru“ vycházející z jeho potřeb, aktuálního stavu a intenzity způsobené újmy.
Budou vyplňovat při návštěvě nějaký dotazník, nebo promlouvat s psychologem? Jak návštěva u Vás probíhá? Předpokládám, že berete také ohled na to, jestli je obětí muž či žena. Je to tak?

Dotazník oběť nevyplňuje žádný, pro své potřeby získáváme jisté statistické informace, avšak oběť nemusí vůbec uvést své jméno, může vystupovat naprosto anonymně. Poradnu může zkontaktovat každý, kdo se byť obětí jen cítí, a to emailem, telefonem či přijít osobně bez předchozího objednání.

Poradce nejprve navodí atmosféru důvěry a v příjemném prostředí citlivě a trpělivě vyslechne „příběh“, s nímž klient přichází. V první fázi se tedy tak může jednat o poskytnutí psychosociální podpory a jakéhosi duševního ošetření, přirozeně s přihlédnutím k potřebám klienta. Může se jednat i o podání právních informací (např. vysvětlení práv oběti v trestním řízení) či informace o odškodnění, případně zprostředkování kontaktu na další instituce. V některých, závažnějších případech zprostředkováváme také kontakt na naše psychoterapeuty a psychology, kteří s obětí dále pracují. Někdy klientům stačí i vysvětlení dopisu od soudu, kterému nerozumí, a pomoc se sepsáním odpovědi. Není snahou poradců dělat vše za oběť, ale nabídnout jí spíše pomocnou ruku a přitom vést k samostatnosti, aby tak klient překonal svou svízelnou situaci pokud možno vlastními silami. Spektrum pomoci je však skutečně široké a chtěla bych zdůraznit, že veškerá tato pomoc a služby jsou naprosto bezplatně.
Poskytujete také terénní služby pro oběti např. závažných trestných činů?

Ano, terénní služby skutečně poskytujeme a nemusí se jednat ani o oběť závažného trestného činu – např. když o to klient požádá, je možné, aby poradci vyjeli k němu domů, kde se cítí bezpečněji.  Lze poskytnout také doprovod na policii k výslechu či k soudnímu řízení, když má například klient strach anebo neví, co očekávat a jak reagovat – souvisí to spíše s poskytnutím jakési sociální podpory při těchto úkonech.

Kam a jak se mohou obyvatelé Středočeského kraje obrátit se svým problémem, pokud tak vůbec učiní?

Ve Středočeském kraji působí projektové poradny v rámci středisek Probační a mediační služby, a to městech Kutná Hora, Kolín, Nymburk, Mladá Boleslav, Kladno a Rakovník. Konkrétní adresy jsou k nalezení na webu www.restorativnijustice.cz. Ráda bych však dodala, že oběti se mohou obrátit na kterékoliv středisko Probační a mediační služby (střediska se nachází v každém okresním městě). Veškeré informace jsou k nalezení také na webu Probační a mediační služby www.pmscr.cz.

Stredocech.net