Rozhovor: Jak poskytovat první pomoc a kde se to naučit?

Jak poskytnout první pomoc? Kde se můžete techniky první pomoci naučit? A co děti, má smysl je vzít na kurzy s sebou? S MUDr. Michalem Havlíčkem, lékařem na Záchranné službě Středočeského kraje a bývalým ředitelem ZS Prahy – západ a ZS Libereckého kraje představujeme projekt , který má za cíl, naučit nás laiky technikám první pomoci.

Michale, dneska jsi uznávaný doktor na záchrance nejenom ve středních Čechách, ale i v Praze. Jak ses vůbec dostal na záchranku?

Jak to tak většinou bývá, asi trochu sehrála roli i náhoda a to, že se člověk objeví v konkrétním čase na konkrétním místě. Pracoval jsem na hlavní pracovní poměr jako anesteziolog a na záchrance jsem si přivydělával. Jednoho dne přišli kolegové, že mě velmi potřebují do managementu záchranky. Měl jsem na rozhodnutí asi 15 hodin. Ve chvíli, kdy můžete pozitivně ovlivnit chod záchranky, vás to nepustí.

Mohl bys ses krátce vrátit k letecké záchrance? Nedávno se tomuhle tématu věnoval i druhý díl seriálu Sanitka. Hloupá otázka, ale nedá se přejít: Jaké to je létat ve vrtulníku…?

Je to záchranářská práce jako každá jiná. Na letecké záchrance se častěji dostanete k vážnějším případům z důvodu transportu pacientů na specializovaná pracoviště, ale většinou jsou zase již pacienti dobře připraveni k transportu od pracovníků pozemní záchranné služby. Takže zásadní rozdíl je především v té ptačí perspektivě, pohledu za letu. Pokud připustíte skutečnost, že jste někde sami a první, pak je opravdu nezbytná souhra se záchranářem. Přece jen ve vrtulníku létá jen lékař a záchranář a někdy mohou nějaké ty ruce chybět. Ale třeba tady v Praze byla i skvělá spolupráce s piloty.

Během své kariéry jsi pracoval nejen jako lékař, ale i jako ředitel záchranné služby. Můžeš tuhle práci nám laikům trochu víc přiblížit? Co je náročnější řídit nebo léčit?

Lékař na záchrance je nositelem zdravotnického výkonu, léčí, ošetřuje, zachraňuje a zajišťuje transport nemocných do zdravotnických zařízení dle potřeby. Ředitel to je především manažer, který musí řádně a účelně hospodařit se svěřenými prostředky jak materiálními tak i finančními. Má manažerská nadstavba se opírala o snahu zajistit zaměstnancům co nejlepší možné podmínky pro práci. Spokojený zaměstnanec je sám tou nejlepší motivací pro odvedení perfektní práce pro pacienta. Dnes se manažeři mnohdy schovávají za rčení: Když se ti to nelíbí, můžeš jít. Tohle ještě před 15 -20 lety tak oblíbené rčení nebylo.

Mnoho let se věnuješ také školením a kurzům jak pro laiky tak profesionály. Co tě baví na téhle práci. Mohl bys představit váš projekt Zdravotníci.net?

Úroveň znalostí a kvalita poskytované první pomoci mezi laiky je na nízké úrovni. Když už někdo nějaké znalosti teoretické má, bojí se je uplatnit v praxi. Často slyšíme „ raději nic dělat nebudu, abych někomu ještě neublížil“. Jsem rád a těší mě, když v rámci našich kurzů vidíme, jak se ta bariéra strachu mezi posluchači prolamuje a jak se pak dokážou k poskytnutí pomoci účinně postavit. Teprve potom mají všechny ty autolékárničky, dýchací pomůcky či automatizované defibrilátory ten správný smysl. Náš projekt se především opírá o to, aby tyto informace zásadně předávali odborníci se zkušenostmi s prací na záchranné službě. Znám několik kvalitních firem v tomto oboru vzdělávání, ale také znám jedince, kteří s prací v přednemocniční neodkladné péči nemají žádné zkušenosti a mnohdy nejsou při kurzech schopni odpovědět elementární dotaz. Laik to nepozná, odborník pláče.

V tomto náš projekt , který se zaměřuje především na správné a komplexní poskytování první pomoci, nabízí odpovídající profesionalitu a zkušenosti. A dokud se budu v podobném projektu angažovat, toto budu garantovat. Opravdu platí, že ne každá informace má cenu zlata.

Učí se poskytování první pomoci podle nějakých celosvětových standardů, nebo má každá země svá specifika?

Jsme součástí Evropy, přijímáme proto obecně odsouhlasené evropské postupy pro poskytování odborné úrovně přednemocniční neodkladné péče. Tyto jsou každých pět let upravovány a doplňovány o nové poznatky a zkušenosti v oboru. Na druhou stranu vždy se musíme přizpůsobit podmínkám a možnostem v našich regionech. Vše souvisí jistě i s ekonomickými možnostmi té dané konkrétní země. Myslím si, že v některých aspektech patříme v Evropě již k těm lépe vybaveným.

Ve vaší nabídce kurzů máte kromě celé řady školení také kurz pro mámy a děti. Co si dítě odnese z tohohle kurzu?

Maminka si odnese samozřejmě potřebné znalosti jak v případě potřeby pomoci svému dítěti a dítě pochopí, že i ono může účelně pomoci, že i jeho ruce mohou mít obrovskou cenu pro zachraňovanou osobu. Třeba i cenu života. Dítě když vidí rodiče, jak přijímají informace a prakticky zkouší potřebné nácviky, samo ze zapojí a chce se rodiči vyrovnat. Dítě mnohdy na kurzu poprvé pochopí, že život a zdraví je ta největší lidská hodnota.

Pojďme ještě k legislativě. Musím poskytnout první pomoc např. u autonehody, i když se mi například dělá nevolno při pohledu na krev? Jaký můžu dostat postih, když PP neposkytnu?

To je velmi složitá otázka. Existují paragrafy neposkytnutí první pomoci v Trestním zákoně (§150, 151), ale samozřejmě vždy bude posuzována každá konkrétní situace jednotlivě. Vraťme tuhle otázku do roviny etické a společenské. Umím pomoci a chci pomoci. Naučme se k sobě chovat ohleduplněji a vlídněji. Vše pak půjde samo a hlavně budeme chtít pomoci. To nám dnes velmi chybí. Tady velmi zaostáváme za západním světem. Ale opravdu velmi. Zkuste se třeba jen špatně zařadit do pruhu na silnici a pak chybu zkuste napravit. Budete vytroubeni, bude vám gesty vyhrožováno, ale jen málokdo vás pustí. A pak, chtějte po někom, aby poskytoval první pomoc. Raději si vezme právníka a bude se soudit. Tady nás čeká velmi dlouhá cesta. V tomto směru jsme jako společnost velmi zaspala. Ale nápravu v tomto směru bohužel nevidím.

Vaše sdružení Zdravotníci z.s. také prování zdravotnické asistence. Stává se často, že je vaše pomoc zapotřebí? Jaké bývají nejčastější úrazy.

Samozřejmě záleží na charakteru zdravotnické asistence. Pokud půjdete na nějaké motocyklové či cyklistické závody očekávejme zlomené kosti na dolních či horních končetinách. Pokud půjde o nějaký koncert, tak to půjde zase spíše o kolapsové stavy a tak bychom mohli pokračovat. Vždy musíte být připraveni na všechno a nic vás prostě nesmí zaskočit.

Na jaký typ akce si vás mohou organizátoři objednat? A v jakém režimu probíhá asistence?

Účast zdravotníků na kulturních, společenských či zdravotnických akcích legislativně upravena. Pak záleží na tom, zda pořadatel potřebuje mít na místě i lékařskou posádku či postačí jen posádka zdravotnická se záchranářem. Samozřejmě v některých případech s pořadatelem domluvíme nebo navrhneme optimální formu zdravotnického zajištění dané akce.

Mimochodem na sportovních akcích a asi ne jenom u vrcholových sportů je dobré mít zdravotníky s defibrilátorem, že? Je u nás legislativa, která to nařizuje?

Pokud řekneš zdravotník s defibrilátorem, tak to je snad dnes doufám standard vycházející s platné legislativy. Ale zdravotník by již měl dnes i zhodnotit základní křivku EKG. Ono přece jen častěji se na asistencích setkáte s infarktem myokardu či srdeční arytmií než hned s fibrilací. Vždy jde o vážný stav, který je třeba včas zajistit. A k tomu je i na takové akci adekvátně vybavená zdravotnická posádka ať už s lékařem či bez něj. Tím chci naznačit, že pokud přijde někam zdravotník s defibrilátorem přes rameno a jinak nemá nic s sebou, není to to nejlepší, co mohlo vaši společenskou či sportovní akci potkat.

Co kdyby si chtěl někdo defibrilátor zakoupit např. pro sportovní klub? Potřebuje na to nějaké speciální školení?

Automatizované externí defibrilátory jsou konstruované tak, aby je mohl v případě potřeby a nouze použít kdokoliv. Vždy vás navede jak správně a dál postupovat. Pokud si defibrilátor koupíte a přijde vám ho představit nějaký obchodní zástupce nezdravotník, jistě vám předvede všechny funkce defibrilátoru, správně vás poučí a zacházení s ním, ale jedno podstatné vám bude chybět. Neodnaučí vás nemít strach použít tento přístroj v praxi. Prostě, mnohdy vidíme místo vybavené defibrilátorem, ale nikdo ho nepoužil. Na našich školeních jdeme právě cestou touto cestou. Cestou nebát se pomoci a zachránit lidský život.

Vizitka: