Býval jsem grázl

Jirka Němeček před čtyřmi lety v Nymburce založil Junior MMA Nymburk. Nikdy před tím tam žádný podobný klub kromě oddílu karate nebyl a tak začali zcela od píky. Kluci k němu chodili doslova z ulice, z flákačů se stali poctiví kluci, co denně dřou a jdou si za svým cílem.

Historie Junior MMA Nymburk nemá až zas tak dlouhou historii. Co tě vedlo k tomu založit tento klub?

Prožil jsem trošku „divočejší mládí“ a poznal jsem, jak důležité je mezi 14 -18 lety mít v někom vzor, někoho, kdo v tobě zapálí tu jiskru a ukáže správný směr na správnou cestu. Už tehdy jsem v sobě cítil, že mi dává disciplína vnitřní řád. Vzorem mi bylo vojenské řízení a na základě prožitých zkušeností v dospělém životě jsem se rozhodl v roce 2010 založit Junior MMA Nymburk. Spolu se mnou stál u zrodu ještě kamarád Lukáš Dítě. Já jsem se aktivně začal věnovat sportu až v poměrně pozdějším věku a má cesta byla od posilovny, přes různé druhy sebeobrany až k MMA, které mě uchvátilo svou komplexností. A já se rozhodl, že se budu věnovat hlavně mládeži.

Ty sám jsi se tedy k MMA dostal kdy?

To bylo v roce 2007. Přes kamaráda instruktora Krav Magy jsem dostal doporučení k Andrému Reindersovi, u kterého jsem začínal trénovat.

Před tím jsi dělal nějaké bojové sporty? Kde?

Na výkonnostní závodní úrovni jsem žádný bojový sport nedělal. Začal jsem až ve 30 letech, věnoval se Krav Maga, kde musím zmínit Jakuba Otipku, s kterým jsem začínal a pak boxem, kde mi vynikající základy boxu a hlavně metodiky práce s mládeží dal Honza Balog, šéftrenér Palaestra Praha. Pak jsem trénoval u Andrého Reinderse, kde nám moc pomáhal vynikající kluk a bojovník Dan Český a když už jsem byl krůček od nastoupení si to takzvaně zkusit, přišly zdravotní potíže. Dorazil jsem organismus na samé dno, objevili se problémy se srdcem a krční páteří, lehce mi ochrnula ruka a verdikt lékařů byl zákaz aktivního sportu. Upřímně, vzpomněl jsem si pozdě, chtěl všechno dohnat a to je špatně. Takže jsem ukázkový příklad, jak to nedělat. Mladým tak vštěpuju, že musí makat teď, že pak už bude pozdě cokoliv začínat. MMA je tak náročný sport, že jen chuť a vůle nestačí.

Po čtyřech letech jste před týdnem otevřeli nové prostory. Jak se vám tu trénuje?

Jsme šťastní a trénuje se nám parádně. Konečně máme volný, nedělený prostor pro zápasnické rozcvičky, velké šatny, sociálky, recepci s nápoji a protein koktejly. Postupně se dodělávají šplhací lana no a první týden v únoru se bude montovat klec, na kterou se moc těším. Samozřejmě bych měl na gym podle metodické přípravy na všechny druhy sportů, které MMA obsahuje, jiné představy, ale současný stav je úměrný naším finančním, organizačním a lidským možnostem.

Přispívá vám město na provoz? Máte nějaké sponzory?

Velký dík patří právě městu Nymburk, které poskytuje granty. Sice neřeší všechny náklady, ty musíme krýt z jiných zdrojů, ale významně nám pomáhají. Stali jsme se pro město partnery v sociálně – sportovních projektech, kde vytváříme podmínky, aby k nám mohli chodit i mladý ze sociálně slabých rodin.

Prozraď nám jaké úspěchy jsi se svými svěřenci měl.

Už to, že vůbec začnou chodit je pro mě velký úspěch! Žádný bojový sport v Nymburce nikdy nebyl, tedy kromě výborného oddílu karate. Ti kluci nikdy nechodili na zápas, box, judo,..jsou přímo z ulice, začínají, dřou a jdou za svým cílem –být vzor pro ostatní a vítězit. To je náš úspěch. I když hlavně po morální stránce, která je pro mě důležitější, než medaile. Nicméně z těch sportovních stránek je to jednoznačně naše umístění na amatérském Mistrovství Arena cup v roce 2014, kde v juniorech získal do 62 kg stříbro Dominik Pánek, do 66 kg Jirka Němeček bronz a do 70 kg Zdeněk Polívka zlato! K tomu naši borci vybojovali cenné bitvy na galavečerech Gladrok Znojmo 4, Nové Zámky na Slovensku a Den bojovníků v Ostravě.

Na jaké závody se teď připravujete?

Teď vstupujeme do GCF Maxima ligy, to je náš plán do tohoto července a dále budeme jezdit na gala do spřátelených gymů.

Kolik závodníků vlastně JMN teď má?

Celkem jich máme 25, z toho je 12 aktivních zápasníků, kteří pravidelně startují.

Ty sám se dále vzděláváš v oblasti sportu. Co teď studuješ?

Jsem trenér, který se nemůže pochlubit pásy a dobitými vítězstvími. Jsem ale trenér, který se může pochlubit svým lidským zápalem. Já osobně cítím, že toto je moje cesta a proto mě to i baví a vše doháním pravidelným studiem. Na trénink se připravuji min hodinu předem, kde mám rozepsanou taktickou, kondiční i teoretickou část tréninku a abych dal juniorské kategorii metodiku oficiálně vyučovanou na škole, podal jsem si přihlášku a ve 45 letech nastoupím na vysokou školu – Fakultu sportovních studií Masarykovy univerzity v Brně. Samozřejmě dál studuji dostupné materiály, kde především ruská škola výuka úpolových sportů je pro mě vzorem.

Středočech.net