Rád bych ještě něco dokázal

Kralupy nad Vltavou – Luboš Šuda se v Kralupech narodil a neopustil je ani když ho sportovní možnosti tlačili víc do Prahy. Naopak, zůstal, vede zde svůj klub Pitbull gym, v němž trénují nejen box, ale také thai box a MMA a navíc je i politicky činný v zastupitelstvu. Luboš za léta v ringu vybojoval nespočet zápasů, jeho poslední u nás však bude již 30. prosince v legendární Lucerně na Galavečeru profesionálního boxu, K1 a muay thai.

Luboši, co se týče začátku tvé kariéry, je hodně podobná s kariérou Romana Kracíka, který tě v 19 letech přivedl k Milanovi Schejbalovi do Lovosic. Jakou roli to sehrálo v tvém dalším profesionálním životě?

Já jsem začínal v 17-ti letech u Michala Frabši, posléze u Dušana Macáka. V amatérském kickboxu jsem měl 12 utkání a poté jsem zápasil první profesionální zápas o Intercontinentální titul WKA. Během základní vojenské služby jsem ještě pod vedením Dušana Macáka vybojoval profi titul Mistra ČR WKA. Pak jsem ale přestoupil k Milanovi Schejbalovi do Lovosic, pod kterým jsem v roce 1996 vyhrál profi zápas o titul Mistra Evropy ISKA a dále v roce 1998, 1999, 2000 jsem vyhrál tituly Mistra světa ISKA.
Tvé první sportovní úspěchy začali v kickboxu, kde jsi získal mnoho světových i evropských titulů. Co tě přimělo pokračovat v boxu?

Během tedy mé kickboxerské kariéry jsme s Romanem Kracíkem začali jezdit trénovat a spárovat do Ústí nad Labem, kde nás ihned zařadili do sestavy extraligového týmu a ještě souběžně s kickboxem jsme boxovaly extraligu a později i interligu za Ústí a potom za BBC Praha. Před rokem 2000 se u nás začala hodně prosazovat K1, ve které jsem si vyzkoušel v roce 2000 nominační turnaj, ale vzhledem k svým váhovým a výškovým proporcím jsem usoudil, že to pro mě nebude ten nejideálnější sport a chtěl jsem již kariéru ukončit. Potom ale agentura OKKO pod kterou jsem zápasil v kickboxu začala pořádat profesionální box a tak jsem si řekl, že ještě pár zápasů v profesionálním boxu vyzkouším.

S Romanem Kracíkem jsi se v ringu setkal v září 2005 v zápase o titul Mistra východní Evropy a centrální Asie IBF, který jsi vyhrál po 10 kolové bitvě na body. V té době to byl nejsledovanější zápas dvou českých borců. Jak se na něj díváš s odstupem času?

S Romanem jsme byli dlouhou dobu velcí kamarádi a sparing partneři. Roman byl vždy borec s velmi tvrdým úderem a tenkrát byl na ten zápas i skvěle připraven. Byl velmi silný v boji na střední a kratší vzdálenost, takže jsem se snažil utkání odboxovat samozřejmě na co nejdelší vzdálenost, což se mi i dařilo. V těch několika výměnách na kratší vzdálenost si myslím, že jsem vůbec natahal za kratší provaz. No a z utkání jsem si odnesl zlomenou lícní kost, se kterou jsem boxoval od pátého kola. Do dnes si Romana velmi vážím a uznávám ho za Velkého bojovníka a velkou osobnost na České bojové scéně!

Šampionem Evropské unie v polotěžké váze jsi se stal v roce 2010 v Lutichu, kde jsi v 10 kole dal KO Belgičanovi Geoffreyovi Battelovi. Je to tvůj nejcennější titul?

Co se týká významu titulu, tak to byl asi můj největší úspěch, ale víc si vážím výhry nad Firatem Arslanem z roku 2003 a Leri Okhanashvilim v roce 2004. To byly zápasy, kde jsem si sáhnul až na dno.

V roce 2013 jsi měl dokonce šanci zápasit o světový titul organizace IBA s Lotyšem Mairisem Briedisem, který jsi prohrál. Co myslíš, že rozhodlo o prohře?

Ano, bohužel toto byl zápas již pod vedením Filipa Miňovského, pod kterým trénuji dodnes a v tom zápase mě zradila psychika, protože jsem si nevěřil, že mám dostatečně natrénováno. Jinak si myslím, že tento zápas bych mohl v dobré kondici dovést i do vítězného konce. Bohužel se na tom podepsalo i to, že nebyli sponzoři, kteří by mi pomohli zaplatit přípravu na tak důležitý zápas a já jsem s vědomím, že jsem trénoval třikrát týdně, nebyl schopen podat stoprocentní výkon.

V České republice jsi ještě nepoznal přemožitele. Vyhecované zápasy s Láďou Kutilem jsi dokázal vždy vyhrát. Před dvěmi lety Láďa musel vzdát kvůli zlomené čelisti, v odvetě kvůli pochroumaným žebrům. Kdo tě na zápasy připravoval a byl nějaký rozdíl v těchto fightech?

Na tyto zápasy jsem se připravoval pod vedením Filipa Miňovského a pouze na tyto dva zápasy v životě jsem se mohl opravdu profesionálně připravovat  díky sponzorům Sat an cable net, Pizzeria Ristorante Slaný, Radkovi Hermannovi a dalším kamarádům z Kladna a okolí.  Díky tomu jsem byl ve stoprocentní fyzické a formě. Obě utkání jsme boxovali pod připravenou strategií a probíhali dá se říci stejně. Ve finále skončili ještě dřív, než jsem to chtěl úplně stoprocentně rozbalit.

Tvé přání bylo boxovat poslední domácí zápas v Lucerně. Jak se na něj těšíš? 

Určitě se na toto utkání velmi těším. Když jsem se začal připravovat na zápas s Láďou Kutilem, tak jsem si říkal , že by to byla dobrá tečka za mojí kariérou. Ale potom mi začalo být líto zahodit tři a půl měsíce dřiny jedním zápasem a kývnul jsem ještě na Lucernu.  Během přípravy jsem se cítil skvěle a moc mě to bavilo a tak jsem se rozhodl, že to ještě není mé úplně poslední slovo. Pokud budou sponzoři a možnost se ještě takto připravovat, tak bych zkusil ještě něco dokázat.

Zdá se, že prožíváš výkonostně nejlepší období kariéry. Je pravděpodobné, že by jsi přijal lukrativní nabídku v zahraničí?

Přesně tak, pokud přijde nějaká lukrativní nabídka, ale samozřejmě s dostatečným časem na přípravu a s nějakým sponzorem, abych se mohl na takové utkání připravit, tak bych do toho šel. Už ale nechci přistoupit na to, že bych vzal zápas jako to bylo s Kudriašovem, který mi byl nabídnut 10 dní předem a já do toho šel naprosto bez tréninku!

V současné době působíš jako trenér, máš svůj klub, nebo někam dojíždíš?

Momentálně trénuji pouze v Pitbull Gymu v Kralupech nad Vltavou.
Komu by jsi rád za svou kariéru poděkoval?

Určitě všem, co se na mé kariéře podepsali! Michal Frabša, Dušan Macák, hrozně moc Milanovi Schejbalovi u kterého jsem byl dlouho a vybojoval velké zápasy, potom samozřejmě Filipovi Miňovskému, který mě posunul zase mnohem dál. Kamarádům sparing partnerům, prostě všem, co se podíleli na přípravách do zápasů. Rodině, která za mnou celou dobu stála a Radkovi Hermannovi, kamarádovi, který vždy sháněl sponzory a peníze na přípravu.

StředoČech.net